Marta Urbanová: Rozloučení se školou

30.05.2014 10:37

Vnuk mě pozval koncem května na slavnostní předávání maturitních vysvědčení. Konalo sev obřadní síni na staré chotěbořské radnici.  Před zahájením se studenti trousili do budovy. Děvčata oblečená tak, jak obvykle chodívají, ve slušivých oblečcích, ale chlapci. Jako by se vyloupli ze skořápek. Nádherní mladí muži v černých téměř svatebních šatech. Málem jsem svého vnuka nepoznala. Sál zaplnili rodiče, prarodiče a ostatní příbuzní. Všichni slavnostně naladěni, natěšeni, spokojení. Ke stolu na podium přišel místostarosta našeho města Chotěboře, paní ředitelka Obchodní akademie a třídní učitelka. Začala hrát hudba a průvod studentů vcházel. Ve dvojicích čerství absolventi, nová generace, naděje národa. Krásní, mladí před otevřenou náručí dobrého života. Rodiče i prarodiče zjihli, mnozí zavzpomínali na své maturity. Tenkrát před padesáti lety. To nebylo žádné slavnostní předávání vysvědčení, pamětních listů, natož květin, dárků. Nebylo žádné posílán SMSek rodičům, že to dobře dopadlo, ani posílání telgramů, telefonování na výzvu. Rodiče pracovali na poli, nač je zdržovat od práce, aby se vláčeli na poštu k telefonu v určenou hodinu, který ostatně nebyl zadarmo. Někteří rodiče tenkrát před maturitou stačili leckterému z nás pohrozit: „To se opovaž propadnout! Spočítej si, kolik nás ta tvoje škola stála!“  A každý z nás si to dobře zapsal za uši. Slavnoastní předávání zahájel místostarosta. Po něm převzala slovo paní ředitelka. Po té třídní učitelka předávala vysvědčení. Studenti jednotlivě přistupovali k slavnostní chvíli, dostali v modrých deskách doklad o studiu, kytičku a pmětní list. Málem na jednu absolventku zapomněli. Ale to nic, ona se sama přihláila a sálem to zaševelilo.  Celým obřadem prolínala hudba. Nakonec hovořila ke svým žákům třídní učitelka. Loučila se se svou třídou a jak už to bývá, předestřela před nimi světlou budoucnost, která jim nespadne sama od sebe do klína, ale musí se o ni sami přičinit. Ještě než zazněla hudba, přihlásila se jedna studentka, že na ni zapomněli.  Počklala, až se další rozjaření uklidní. Poděkovala škole a rodičům.  Řekla to hezky, ale maličko spěchala. Na konec, ještě před hymnou, ve vší té slavnostní náladě jsem zaslechla větu: „To musela být veselá třída.“ Mělo to být na adresu těch dvou organizačních opomnění. A to dalo tomu decentnímu vážnému rozloučení se školou ten správný pikantní ráz.       

Diskusní téma: Marta Urbanová: Rozloučení se školou

nike free 4.0 v3 homme noir http://www. americaforfun.com/

Datum: 17.10.2014 | Vložil: Ronniequok


ia. Sdílím s paní Martou stejné pocity, moc hezky to napsala a pravdivě komentovala pí. Mášová..

Datum: 30.05.2014 | Vložil: Jitka Janáčková

I já jsem se dnes zúčastnila slavnostního předávání maturitních vysvědčení, a to z Gymnázia. Sdílím s paní Martou stejné pocity, moc hezky to napsala a pravdivě komentovala pí. Mášová.

Marta Urbanová: Rozloučení se školou

Datum: 30.05.2014 | Vložil: Svatava Mášová

Moc pěkný zážitek pro mladé i pro jejich rodiny. I ten povzdech tam patří: před 50 lety jsme maturitní vysvědčení dostali ve škole stejně jako každý rok. A na maturitní večírek jsme si sami našetřili

Přidat nový příspěvek